Veteran Vehicle Club Březník Jana Sokola z Lamberka z.s.

 V první části vzpomínek na Jana Sokola jste si přečetli o jeho návratu na rodný hrad Lamberk nad řekou Oslavou. V té době (tedy na přelomu 14. a 15. století probíhaly na Moravě ozbrojené konflikty mezi bratranci krále Václava IV. -  bratry Joštem a Prokopem,  kteří spolu soupeřili o titul moravského markrabí. Tyto konflikty mezi bratry se zprvu omezovaly pouze na osobní pomstu a loupeže. Na obou stranách se jich účastnili především zchudlí příslušníci nižší šlechty a selského lidu, přidávaly se i různé kriminální živly. Jejich akce však nebyly organizovány, byly spíše chaotické a nevedly k žádnému výsledku. (Takže názor označovat konec 14. století jako dobu lapků je velice zkreslený a zjednodušený.) Teprve až se do čela Prokopových stoupenců postavil Jan Sokol z Lamberka, zlepšila se organizace jednotlivých akcí.

Počátkem 15. století se v českých zemích rozhořela válka mezi králem Václavem IV. a jeho nevlastním bratrem Zikmundem o titul císaře Svaté říše římské a také o český trůn. (Jenom pro vysvětlení -Václav byl ve svých patnácti letech díky pomoci svého otce Karla IV. zvolen králem Svaté říše římské. V důsledku zanedbávání vladařských povinností však byl sesazen, císařské hodnosti se mu nikdy nepodařilo dosáhnout. Zikmund získal hodnost krále a později i císaře Svaté říše římské, po Václavově smrti se nechal korunovat také českým králem.)

Na Moravě se vyhrotil střet mezi Prokopem, příznivcem krále Václava, a Joštem, který stál na Zikmundově straně. Prokopovi příznivci ovládli jihozápadní Moravu a ze svých hradů Lamberka, Jevišovic, Rabštejna, Rokštejna a dalších podnikali výpady nejen  proti majetku svých odpůrců,  ale také do Čech a Rakous.

Jan Sokol například dobyl hrad v Náměšti nad Oslavou, který pak držel celých osm let. Na stejnou dobu se stal také rychtářem ivančického fojtství. Z této doby se dochovaly pověsti o odvážných výpravách Sokolových skupin používajících taktiky rychlých přesunů, nenadálých přepadení a lstí. Není divu, že v té době získal Jan další přízvisko  - Divoký.

 Roku 1402 byl podruhé zajat Václav IV., a to Zikmundem, kterému se podařilo vlákat do pasti i moravského markrabí Prokopa. S pomocí moravských pánů (včetně Jana Sokola)  Václav IV. z vídeňského zajetí unikl. A tehdy se Prokopův bratr Jošt, který až dosud patřil k Zikmundovým spojencům, postavil na stranu krále Václava, tedy proti Zikmundovi.

Po svém osvobození získával král Václav s pomocí střední a nižší šlechty  zpět města a hrady, obsazené Zikmundem. Mezi přáteli nejvěrnějšími byl i jeho hejtman Jan Sokol z Lamberka. Tomu měl zanedlouho připadnout čestný úkol, dobytí poslední Zikmundovy opory na Moravě, dobře opevněného a mohutným hradem chráněného královského města Znojma.

O jeho dobývání a obraně bude příští pokračování.              

Jan Sokol z Lamberka dobývá a brání  Znojmo ( 3. pokračování osudů tohoto rytíře)

S pomocí nižší a střední šlechty získal král Václav IV. zpět většinu hradů a měst obsazených jeho bratrem Zikmundem Lucemburským. Zbývalo dobýt Znojmo – poslední Zikmundovu oporu na Moravě. Na králův rozkaz podnikl v únoru 1404 Jan Sokol společně s Hynkem Jevišovickým z Kunštátu, zvaným Suchý Čert, náhlý noční útok a  město obsadil.

 Zikmund se ho však nehodlal jen tak vzdát. V červenci téhož  roku přitáhl s šesti tisíci vojáky  před Znojmo. Proti této přesile bránilo město jen několik stovek Sokolových a Hynkových mužů. Jejich situace nebyla lehká, většina obyvatel byla nakloněna Zikmundovi a k obráncům se chovala nepřátelsky. Přesto se díky Sokolově taktice podařilo město ubránit. Sokol  podnikl několik nočním výpadů mezi obléhatele, při kterých úspěšně použil válečných vozů se smůlou a sírou. Někteří historici se domnívají, že se na obraně Znojma podílel i Jan Žižka, který se účastnil řady  Sokolových akcí a naučil se od něho mnohému z válečnického umění.

 Dobývání Znojma skončilo pro Zikmunda a jeho vojáky neslavně. V jejich ležení totiž vypukla úplavice, onemocněl i sám Zikmund.Vojsko nebylo schopno boje, jeho morálka upadla. Vojáci se postupně rozprchli a dokonce zanechali na bojišti většinu výzbroje a výstroje. Zikmund se již k další podobné akci  neodhodlal.

Objevila se  domněnka a o úmyslném otrávení vody ve studních. To by ukazovalo na Suchého Čerta, který byl  pověstný podobnými pochybnými praktikami vedení války.

 V roce 1405 zemřel moravský markrabí Prokop. Jeho bratr Jošt, dříve příznivec Zikmundův a Prokopův odpůrce, se smířil s králem Václavem IV. a postavil  se na jeho stranu proti Zikmundovi. Jakožto moravský markarbě vyhlásil na Moravě zemský mír. Díky tomu ubylo loupeží a jiných násilných činů, protože všechny se opět začaly řádně soudně projednávat. Situace v této části země se pomalu uklidňovala.. Proto se Jan Sokol, který byl v té době v Joštových  službách, začal poohlížet po zemi, kde by mohl uplatnit své vojenské schopnosti. Příležitost se mu brzy naskytla v sousedním Rakousku.

Ale o tom zase v příštím pokračování. 

 ...a pokračujeme:

V Rakousku pobyl Jan Sokol dva roky. Přijal  nabídku rakouského vévody Leopolda, aby mu pomohl vojensky vyřešit neshody s jeho mladším bratrem Arnoštem. Po uzavření příměří mezi bratry  se roku 1409 Jan opět vrací na Moravu. Tady nastal po vyhlášení zemského míru klid, každá loupežná a ozbrojená akce byla tvrdě trestána. Janova dobrodružná a nepokojná povaha však toužila po nebezpečí a boji. Brzy se dočkal.

Počátkem února 1410 přijelo do Prahy poselstvo z Polska, aby  krále Václava IV. požádalo   o jeho stanovisko k ohrožování polského království Řádem německých rytířů. Král se sice v zájmu udržení titulu a koruny krále římskoněmecké říše (Svaté říše římské) oficiálně postavil na stranu Řádu, ale zároveň pověřil Jana Sokola, aby postavil vojsko na pomoc polskému králi.

Na začátku června 1410 Sokol v čele 2000 Čechů, Moravanů a Slezanů překračuje polskou hranici. Díky obratnému manévrování a válečné lsti se mu podařilo zmást vojska Řádu německých rytířů a s minimálními ztrátami přitáhl do hlavního stanu polského krále Vladislava Jagellonského a litevského velkoknížete Vitolda.

Zde se Janovo vojsko rozdělilo do několika korouhví, většinou smíšených s vojsky  polskými. Jan Sokol velel 4. korouhvi sv. Jiří  složené pouze z Čechů a Moravanů, ve které byl pravděpodobně také Jan Žižka z Trocnova. Polský král nabídl Janovi a dalším českým a moravským rytířům vrchní velení nad blížící se bitvou. Všichni tuto poctu s díky odmítli. Souhlasili alespoň s tím, že zůstanou v nejvyšším vojenském štábu.

Dne 15. července 1410 vypukla památná bitva u Grunwaldu ( Tannenbergu). Zpočátku se bojové štěstí přiklánělo na stranu Řádu, Sokol se však postavil do čela ustupující 4. korouhve a neohroženě se s ní vrhl do středu bojové vřavy. Po bitvě, trvající mnoho hodin, byl Řád německých rytířů poražen. Hlavní zásluhu na vítězství  měla Sokolova dokonalá strategie a neobvyklý způsobu boje, kdy se semknuté šiky probily až do středu nepřátelského vojska na narušily tak jeho jednotu.  Jan Sokol byl vždy na rozhodujících místech a po boku polského krále. Ten Janovi ( kterého důvěrně oslovoval „pane Ješku“) prokazoval okázalou úctu, vážil si ho  pro jeho geniální vojevůdcovské schopnosti, bojové zkušenosti, odvahu a věrnost. 

To však ještě nebyl konec války. Vítězové okamžitě postupovali na hlavní město Řádu německých rytířů – Malbork. Uzavření mírové dohody se však Jan Sokol nedožil. Po dobytí hradu Radzyně se vydal  navštívit polského krále Vladislava, který právě pobýval v Toruni. Jeden z toruňských měšťanů  pozval Jana  na hostinu. Poté, co snědl rybu, se u něho objevily příznaky otravy. Třebaže jej král okamžitě nechal převézt k ošetření do Bresce Kujawského, ještě téhož dne Jan přes veškerou péči umírá a je zde také pohřben.

Teorií o jeho nenadálé smrti je několik. Jedna říká, že Jana otrávili polští páni, protože jim vadil jeho velký vliv na krále Vladislava. Podle jiné teorie prý ho dal otrávit Jan Žižka. Pravdu se patrně nikdy nedozvíme. 

Hrad Lamberk osiřel. Jeho pán, královský hejtman, odpočívá stovky kilometrů od své rodné země, kterou vždy s mečem v ruce bránil proti nepřátelům. Jeho osudem bylo bojovat, pomáhat slabším, trestat bezpráví.

Třebaže byl na základě rozhodnutí zemských stavů o likvidaci odbojných hradů Lamberk v roce 1446  zbořen, jeho pán Jan Sokol nebyl zapomenut. Na zřícenině hradu mu byla  22. září  2007 členy VVC Březník, kteří si jméno tohoto rytíře zvolili pro svůj klub, odhalena a posvěcena pamětní deska jako pocta  slavnému rytíři tohoto kraje.